OPRAVDU JE CESTOVÁNÍ NUTNOST ?

Sbalit plavky, ručníky, opalovací krém honí se mi hlavou a už to vše házím do tašky, abych na to nezapomněla. Chystáme se na dovolenou, asi jako velká část lidí v tuto letní dobu, a tak je u nás trochu frmol.
Věci lítají z jedné tašky do druhé. Pořád se to přerovnává, aby všechno vlezlo přesně tam, kam má.


Jenom ty děti mají pohodičku a hrají si jakoby nic. Teda pardon, omlouvám se. Hrášek si nehraje, zrovna rozebírá lego, které si spořádaně dává do sáčku, aby si ho mohl zabalit do svého kufru. Cesta bez lega? To by přece nešlo ;-).

Hotovo, vše nabaleno a my startujeme směr termální lázně Sárvar. Od nás cca 4 hodiny čisté jízdy autem. Jasně dáno, že jedeme v dobu, kdy je největší pravděpodobnost, že by u mladšího mohl proběhnout polední spánek. Dneska se to však nějak nedaří. Malý pořád povídá a už vidím, že začíná být unavený. Ale on spát nepůjde.

„Maminko já nejsem unavený, mně se nechce spinkat,“ povídá už se skoro zavřenýma očima. Pak lup a spustí se křik, že on už nikam jet nechce, že ho bolí zadeček.  Žádné osvědčené triky, jako knížka, plyšák, slovní fotbal nebo pohádka nezabírají.

Tuším, že dnešní cesta nebude z těch, které si budu chtít pamatovat. Po opravdu dlouhé době (možná ne až tak dlouhé, ale mně chvílemi připadala nekonečná) usíná. Uff, tak zbytek už dojedeme v klidu, říkám si pro sebe.

Spletla jsem se, půl hodiny před cílem se Skřítek vzbudil. Chvíli se rozkoukával, a pak spustil: „Kdy už tam budeme? Jak dlouho to bude trvat? A proč už tam nejsme?“ Určitě všichni tyhle super truper věty znáte.

Trpělivě se mu stále snažím odpovídat, ale opravdu to není nic příjemného, protože intenzita rychlosti otázek i jeho hlasu se stupňuje. S nadšením poslouchám, jak nám GPS povídá: „Dorazili jste do cíle.“ Vybalíme se a jdeme si užívat.

Je tohle cestování pro nás nutné?

V hlavě mi jede stále jedna a tatáž myšlenka: „Opravdu to všechno stojí za to? “ Samozřejmě neexistuje jednoznačná odpověď. Každý vnímá míru toho, co „obětuje“ někde jinde.

Vím, že je cestování s dětmi v dnešní době trendy a jsem moc ráda, že si lidé užívají všeho, co chtějí i s dětmi. Taky rádi cestujeme a do letošního roku mě to vlastně nikdy ani v zásadě nevadilo. Jasně, že občas v autě zakňučeli, ale jen zřídka a nebylo to nic velkého.

Takže jsem měla v hlavě většinou otázku, proč lidi s dětmi necestují. Dnes se na to divám jinak. Vím, že dokud syn nedoroste do věku, kdy pochopí, že když je něco dál a chceme to vidět, je potřeba v tom autě vydržet, tak se nikam dál vydávat nebudeme. V blízkém okolí máme spoustu nádhery.


Jsem přesvědčena o tom, že vlastně vůbec nejde o to, kde jsme (zda u moře, jezera nebo u nás na koupališti) , ale s kým jsme a jak si to užíváme. V jaké jsme náladě, jak je nám to všem příjemné.


Rozuměj, souhlasím s cestováním a věřím, že to může být příjemné pro všechny strany. Někdy mám však pocit, že se věci dělají protože je to trend a takhle se to dělá.


Už se nesoustředíme na to, zda je to dětem a nám komfortní. Máme spoustu krásy kolem sebe, ale stále hledáme někde dál a ještě dál, kolikrát za cenu diskomfortu. Tuším, že se určitě zase vydáme na delší trasu, ale vím, že to bude v době, kdy na to budeme všichni připraveni. 


Dělejme věci, které jsou nám všem příjemné.

 

Zuzana Janešíková
Jsem spokojenou mámou. Své zkušenosti a vychytávky JAK FUNGOVAT S DĚTMI předávám dále. Řeším konkrétní situace pomocí vzájemné komunikace a důslednosti.Už žádná nudná teorie, ale čistá prověřená praxe, jak si život s dětmi užít. Více o mně si můžeš přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů