A ZASE TA OČEKÁVÁNÍ

 AAA, CHCE SE MI KŘIČET

Třeba až do vesmíru, jak by řekl můj syn. Nejedná se o běžný křik, který mám v hlavě několikrát za den. Například, když se ti dva malí skřítkové nemůžou domluvit na velmi podstatných věcech pro jejich život:

Můj dnešní vnitřní křik má však úplně jiné základy. Přesně nevím jaké, respektive vím, ale nechci si to přiznat. Nechci to dát do slov, protože pak by to bylo jasné, a neměla bych se už na co vymlouvat.  Mám pocit, že jsem selhala. Nejsem taková, jaká jsem si myslela, že jsem.

Sedám k počítači, otvírám prohlížeč, vyhledávám potřebnou stránku a OČEKÁVÁM. Připadám si jako zpátky ve škole, kdy jsem takhle kontrolovala výsledky zkoušek 🙂. Vlastně to trochu výsledek zkoušky je, jen ji místo mě absolvoval můj sny.

Otvírám soubor, hledám číslo (protože dneska jsou děti jen čísla 😉) a modlím se, aby za ním bylo přijato. Bum, prásk nepřijato. Koukám do toho monitoru a chce se mi brečet. Vždyť to není fér, měl chodit na tu super školu, kterou jsem si vysnila. Představovala jsem si, jak se mu bude líbit celkový přístup, učitelé i prostředí. Jenomže žádná super škola se nekoná!

ŽÁDNÁ OČEKÁVÁNÍ

Znovu jsem si uvědomila, že nemám očekávat. Myslela jsem si, že tohle už mám za sebou. Jak naivní jsem byla! Potichounku se to vplíží, a když to člověk nečeká, tak se objeví.

Prvotní šok jsem šla rozdýchat do lesa, léčivé to místo. Uvědomila jsem si, že to byla jen má představa a mé očekávání. Kde je psáno, že by to byla pro něj ta nejlepší škola. Třeba si má projít klasickou výukou, třeba má chodit do třídy s kamarády ze školky, třeba…..všechno to jsou jen domněnky, které nemají žádný reálný základ ani řešení.

Proto jsem ráda, že jsem se vrátila zase zpět do života bez očekávání. Jsem zvědavá, kdy na mě nějaké další vybafne 😉. Zastavte se a uvědomte si, že se některé věci dějí z důvodů, které my neznáme a možná ani znát nikdy nebudeme.

Jen tomu důvěřujte a užívejte si všeho a všech.