POTŘEBUJÍ DĚTI BEZPEČÍ?

Děti nám často dávají najevo své emoce a pocity jinak než jsme my dospělí zvyklí. Sice máme uši „otevřené“, ale do jejich hlavy jim nevidíme, tak proč nám neřeknou, když se jim něco děje?

A ano máte pravdu.

Zkuste se však vcítit do dítěte, které ještě neumí dávat najevo své emoce a strachy. Neumí si s nimi poradit samo v sobě, natož je sdělovat veřejně, a proto to zkouší všelijak.

Chystali jsme se k zubaři. Věděli jsme o tom déle, takže jsme se na návštěvu „připravovali“ (povídali si o tom, občas si na zubaře zahráli). Skřítek vypadal úplně v pohodě. U zubaře už několikrát byl a všechno probíhalo v klidu, neměla jsem sebemenší pocit, že by se mělo něco dít.

Ale opak byl pravdou

Už od rána byl ukňouraný a mazlivější než obvykle, ale nepřikládala jsem tomu žádnou velkou váhu. Až do chvíle, kdy jsme se začali oblékat a on spustil, že mu nejdou obléknout ani kalhoty, ani triko a všechno bylo špatně.

Koukala jsem na něj s pusou otevřenou, ale také s ušima otevřenýma, protože jsem tušila, že to není jen tak. Chvíli jsme si povídali, jak věci oblečeme a z něho najednou vypadlo, že k paní zubařce nechce jít.

Tak jednoduché, proč to neřekl rovnou,že?

U nás se konkrétně jednalo o strach z něčeho, co se nedělá obvykle. Znovu jsme probrali, jak to u zubaře vypadá, co se bude dít a Skřítek se začal oblékat. Při obouvání se na mě otočil a povídá: „Můžeš mě vzít do nosítka?“

Tentokrát jsem polkla na prázdno a zeptala se ho: „Myslíš do nosítka, ve kterém tě už dobrý rok nenosím? Když ano, tak jen na dlouhém výletě? Opravdu do tohohle nosítka?“

„Ano, alespoň kousek mami,“ špitl a šibalsky se usmál. Jasně, že jsem ho vzala. Díky tomu totiž získal bezpečí, které v danou chvíli tolik potřeboval.
Potřeboval cítit známé prostředí, blízkost mámy a místo, kde se cítí v bezpečí. Stačilo naslouchat, udělat jednoduchou věc, kterou si přál a díky tomu se situace vyřešila.

Uvědomte si, jak se cítíte když vstupujete poprvé do nové práce, také je vám příjemnější, když už tam jednoho kolegu znáte, představuje totiž pro vás určité bezpečí.

Dopřávejme bezpečí sobě, dětem i našemu okolí plnými doušky.

Poznej 21 kroků , které mohou změnit celý pohled na tvůj vztah s dětmi a sama se sebou.

Připoj se do 21denní program

PŘESTÁVÁM KŘIČET NA DĚTI

aneb 21. kroků, které snadno můžeš následovat,
a díky kterým se křik začne vytrácet z tvého domova.

21 dní = 21 kroků, které když opravdu uděláš,
tak ti garantuji, že nic u vás už nebude jako dřív.
Započne změna, díky které se TVŮJ KŘIK BUDE VYTRÁCET. 

Změna, která už vlastně nejde vrátit zpátky, protože ji budeš chtít dále žít, dále ji rozšiřovat. 

Čekám na tebe uvnitř, bude to jízda 😉

Chci více informací o programu

abych postupně taky přestala křičet na děti