Většina maminek, se kterými mluvím, už má za sebou dlouhou cestu hledání. Možná jsi i ty přečetla hory skvělých knih o výchově, sledovala inspirativní odborníky a zkoušela do života zavést různé techniky. Jsou to dobré nástroje, a přesto se možná i tobě stává, že v náročné chvíli prostě nefungují a ty se vrátíš zpátky ke křiku a výčitkám.

Není to tvoje chyba a neznamená to, že bys ty techniky dělala špatně. Je to spíš tím, že většina rad se soustředí na to, jak změnit chování dítěte. Často se u toho ale zapomíná na to nejdůležitější – na tebe. Na tvůj vnitřní klid, ze kterého ta opravdová trpělivost vzniká.

Nastavení hranic a důsledků
Četla jsi, že děti potřebují jasné hranice. Takže jsi začala nastavovat pravidla a důsledky. „Když neposlechneš, nebude večer pohádka.“ Jenže co se stalo? Dítě tě testovalo ještě víc. Atmosféra doma zhoustla a ty jsi se cítila spíš jako policajtka než jako máma, která chce mít se svým dítětem hezký vztah.

Proč to nefunguje: Hranice nastavené ve stresu a napětí vnímá dítě jako hrozbu. Jeho nervový systém pak přepne do obrany místo spolupráce.
Pozitivní rodičovství a empatie
Pak jsi zkusila být ta „vždy laskavá“ máma. Naslouchala jsi emocím dítěte, snažila jsi se mluvit klidně, i když to v tobě vřelo. Jenže dítě jako by tvůj klid nebralo vážně. Testovalo tě dál, až jsi nakonec stejně vybuchla – a pak ti bylo ještě hůř, protože jsi měla pocit, že jsi selhala i v té empatii.

Proč to nefunguje: Když klid jen předstíráš a uvnitř potlačuješ vztek, dítě cítí ten nesoulad. Tvá slova říkají „jsem v pohodě“, ale tvé tělo křičí „jsem v ohrožení“. A dítě reaguje na to, co cítí z tebe, ne na tvá slova.
Odměny a motivační tabulky
Možná jsi zkusila hvězdičky nebo sliby. „Když se budeš chovat hezky, dostaneš odměnu.“ Zjistila jsi ale, že dítě to dělá jen kvůli té věci. Jakmile ho odměna přestane bavit, spolupráce končí a jsi tam, kde jsi byla.

Proč to nefunguje: Odměny neřeší příčinu – tvůj nebo jeho rozladěný nervový systém. Učí dítě obchodovat, ale nevede ho k vnitřní touze být s tebou v souladu.

Vidíš v tom ten vzorec?
Všechna tahle řešení mají společnou jednu věc: snaží se změnit chování tvého dítěte. Ale tvé dítě není problém. Dítě je jen zrcadlo tvého vnitřního stavu.

Pravá příčina tvého křiku i jeho vzteku leží někde úplně jinde. A když ji objevíš, všechno se změní.

Naprosto chápu tvoje pochybnosti. I já si to kdysi myslela. Když jsem večer usínala s výčitkami, že jsem zase křičela, přestože jsem si ráno slíbila, že dnes to bude jinak.

Trvalo mi dlouho, než jsem objevila způsob, jak pracovat se svými emocemi tak, abych na děti nekřičela a přitom neměla pocit, že potlačuji svoji přirozenou reakci. Byla jsem unavená, vystresovaná, vyčerpaná... ale pak jsem pochopila něco zásadního.